Je to tedy opravdu tak, že Lisabonská smlouva, která usnadní rozhodování a umožní mimo jiné vstup Chorvatska do EU, se nelíbí Zahradilově ODS, která podporuje co největší rozšíření EU a stěžuje si na nepružné hlasování v Radě EU? Stejná Lisabonská smlouva, která dává více pravomocí národním parlamentům? Tatáž Lisabonská smlouva, na jejíž přípravě se jako "šerpa" českého premiéra Jan Zahradil před dvěma lety podílel a kterou znovuzvolený předseda ODS v Lisabonu v prosinci 2007 podepsal?
Středeční jednání Senátu tedy napoví, jak se vyvinula hra na politické šachovnici od pádu vlády 24. března. Senát má šanci vrátit České republice alespoň část reputace předsednické země, která přišla odstraněním vlády vniveč. Nebo hlasování naopak ukáže, že na Evropě a našem obrázku v ní velkým stranám až tak moc nezáleží a že Evropa jim slouží možná tak k vzájemnému vyřizování účtů.
Kdo se může nejlépe bavit přihlížením této přetahované je Václav Klaus. Toho pověst evropského předsednictví tolik pálit nemusí a na účinnosti Lisabonské smlouvy mu záleží ještě podstatně méně. Je pravděpodobné, že i v případě konstruktivního přístupu Senátu k ratifikaci se zastávka "Pražský Hrad" Lisabonské smlouvy stane na nějakou dobu zastávkou konečnou. Pro mimopražského čtenáře hledajícího paralelu připomínám, že konečnou zastávkou tramvajové linky č. 22 není "Pražský Hrad", ale "Bílá Hora". Doufám, že se Pražský Hrad novodobou Bílou Horou našeho evropanství nestane.
I z této perspektivy mne podpora vyjádřená pro evropské volby Straně zelených prezidentem Václavem Havlem tak těší. Nejen pro tu podporu samotnou, ale i proto, že Václav Havel nepodpořil cestu Jana Zahradila zpět do Evropského parlamentu, jak si sama ODS přála. A věřím, že naplnění nedojde ani další přání Jana Zahradila, aby nadcházející dvoje volby vymazaly z české politické scény překážející malé strany - KDU-ČSL a Stranu zelených.
