V letech 2006 až 2009 jsem se účastnil příprav a průběhu historicky prvního předsednictví České republiky v Evropské unii. Jako náměstek na ministerstvu životního prostředí jsem odpovídal za zdárný průběh, a to i poté, kdy v polovině předsedání EU padla česká vláda a kontinuita řízení EU tak plně dolehla na úřednický tým. Dodnes je toto období pro mne nejsilnější a celkově pozitivní zkušenost.
Od té doby vím, že základem úspěšného zvládnutí předsedání, a především uplatnění svých priorit, je osobní znalost partnerů z ostatních zemí, zmapování jejich politických zájmů i odborně nepřekročitelných hranic. V neposlední řadě se počítá i navázání osobního kontaktu mezi ministry, kteří pak v Radě EU společně dělají politická rozhodnutí a kompromisy, a hodí se, když na sebe „mají číslo na mobil“.
Do jisté míry bude české předsedání EU 2022 jiné. Platí Lisabonská smlouva a pravomoci předsednické země jsou o něco užší. Díky COVIDové pandemii je doposud většina jednání virtuální. Nicméně jednotliví ministři předsednické země i nadále řídí jednání s ostatními ministry, vyjednávají o kompromisech v legislativě s Evropským parlamentem, či vedou delegace EU na mezinárodních jednáních. Předsedající Rady EU musí přicházet s kompromisními návrhy a snažit se dosáhnout dohody na nových předpisech či politikách, podle čehož se pak úspěšnost té které předsednické země – i její dlouhodobá image v EU – hodnotí.
V letech kolem našeho vstupu do EU měla řada ministrů i úředníků jazykový komplex – díky neznalosti angličtiny se tak cestám do Bruselu či Lucemburku vyhýbali a posílali za sebe své náměstky či jiné zástupce. Kromě jazykového deficitu – umocněného tím, že české předsednictví vždy následuje po Francii, která, kde to jde, komunikuje ve francouzštině – zde byla i obava z procedurálních neznalostí; evropský legislativní proces je skutečně obtížně pochopitelný i pro ty, co o Evropské unii leccos vědí. Na druhou stranu, když už se tehdy ministři k jednání se svými protějšky odhodlali, mohli těžit i ze shovívavosti toho, že Česko bylo v EU nováčkem a čekalo jej jeho první předsednictví.
Tentokrát vše bude jiné. Předsednictví jsme si už zažili a ani jazykové výmluvy zabírat nebudou – koneckonců všechna formální ministerská jednání Rady EU jsou tlumočena do všech unijních jazyků včetně češtiny. Pro individuální politické konzultace a dohodování s Evropským parlamentem by však angličtina opravdu chyběla. Pozice nynější české vlády vůči mainstreamovému směru EU nám také nepomůže, a soudržnost (někdy vrtkavá) s ostatními visegradskými zeměmi je spíše přítěží. Shrnuto, k úspěchu českého předsednictví si budeme muset dojít bez pomoci, vlastním úsilím.
Jestliže ministři české vlády dosud ignorují jednání se svými partnery v EU, jak se ukázalo z čerstvé studie AMO pro projekt České zájmy v EU, je zřejmé, že žádná pozitivní chemie, tak potřebná pro úspěšné předsedání, vzniknout nemůže. Ano, můžeme namítnout, že je zcela dobře možné, že po podzimních volbách zde bude nová sestava ministrů, tak proč se teď o nějaké bližší kontakty snažit. Nicméně zkušenost ukazuje, že ve stejném přechodném období můžeme být ještě zkraje příštího roku, a pak už by se laxnost v budování osobních vazeb s evropskými partnery mohla skutečně vymstít, zvláště v plném proudu francouzského vedení EU.
Pokud tedy máme dnes ministry, kteří se během uplynulého roku zasedání rady ministrů EU nezúčastnili (jako ministryně Benešová či ministr Plaga), jsou v zásadě dva možné výklady. Úspěšnost nadcházejícího předsednictví je jim jedno buď proto, že vztahům v EU nepřikládají velkou váhu, anebo proto, že u toho dost možná stejně nakonec oni osobně nebudou.
Tři měsíce před volbami změnu přístupu našich ministrů nečekejme – doufejme však, že voliči při výběru hlasovacího lístku přihlédnou i k tomu, jak si bude potenciální vládní sestava příští rok v řízení Evropské unie vést a zda se budoucí ministři budou schopni a ochotni začít se svými protějšky více bavit.
Komentář byl publikován 15.6.2021 v Hospodářských novinách.
