Lze namítnout, že povětšinou jde spíš o symbolické právo. Fakt, že má občan právo se vyjádřit, totiž přirozeně neznamená, že jeho názor musí příslušný úřad respektovat. Jiná situace ale nastane, pokud úředník při vydání verdiktu o nějakém projektu přímo poruší zákon. V současné době může účastník řízení nezákonnost odhalit a postěžovat si u soudu. Autor novely, nezařazený poslanec Melčák připouští, že právě to jej přivedlo k nápadu stavební řízení před občany utajit. Opakovaně se totiž stalo, že soud nezákonně přijaté rozhodnutí zrušil, projekt se zdržel a jeho náklady stouply. Podle návrhu poslance Melčáka a spol. by se rozhodování napříště odehrávalo netransparentně, za zavřenými dveřmi jen mezi investorem a úředníkem. V takovém případě by „provalení“ případné nezákonnosti nehrozilo, protože by nebyl nikdo, kdo by na něj mohl upozornit.
Někteří poslanci se v diskusi ve sněmovně svému kolegovi snažili naznačit, že v čase dvacátého výročí sametové revoluce by možná bylo vhodnější občany za jejich zájem o věci veřejné spíš pochválit, než se jich naopak pokoušet zbavit. Jiní logicky soudili, že bychom spíš měli usilovat o kvalitnější práci úředníků, čemuž by spíše napomohla větší transparentnost rozhodování, než jeho vyšší utajení. Jasně odmítavé stanovisko k poslanecké novele zaujala i vláda. Zatím neúspěšně. Většina přítomných poslanců návrh propustila do druhého čtení.
Možná by na odpovědnější poslance mohl zapůsobit argument, který ve sněmovně zatím nezazněl. Návrh je téměř jistě v rozporu s evropskou legislativou. V některých případech (např. výměna technologie v elektrárně, chemičce) totiž není vedeno územní řízení, ale pouze řízení stavební. Vyloučení dotčené veřejnosti ze stavebního řízení tedy znamená, že se nesmí k danému projektu vyjádřit v žádné fázi. To je v rozporu s Aarhuskou úmluvou i s evropskou směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí. Schválení „umlčovací novely“ by tak otevřelo nové spory s Evropskou komisí.
A to hned poté, co se novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí podařilo jiný spor zažehnat. Aby poslanci zastavili již podanou žalobu u Evropského soudního dvora proti České republice, museli dokonce přehlasovat prezidentovo veto. Nyní jich velká část v podobném případě (jde o hrozící rozpor s úplně stejnou směrnicí) vystupuje zcela opačně. Důsledky by přitom byly stejné. V případě rozporu s evropskou legislativou bychom museli platit vysoké pokuty až do odstranění onoho rozporu. Současně by vznikly vážné potíže při schvalování projektů z evropských i národních peněz nebo v uvolňování evropských prostředků. Nemluvě o tom, že by novela posunula Česko ještě níže na žebříčcích srovnávajících korupční prostředí mezi státy světa.
Shrňme si to. Na jedné straně několik rozhodnutí, u kterých případná nezákonnost bez povšimnutí projde, ale tyto procesy budou o něco rychlejší a levnější. A na druhé straně mezinárodní ostuda, vysoké pokuty a možná i ztráta přístupu k evropským dotacím. Poslanci bez rozdílu stranických barev mohou o vánočních svátcích přemýšlet o tom, za co je jejich voliči pochválí více.
