Pro připomenutí: akční plán z Bali předpokládá, že budoucí dohoda by měla stát na pěti pilířích: dlouhodobé společné vizi pro spolupráci mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi, snižování emisí, adaptačních opatřeních, financování a technologické spolupráci. Dnes v mezinárodních jednáních v zásadě zbývá určit cíle snižování emisí u některých zemí a dále dohodnout, kolik peněz budou dostávat rozvojové země na opatření proti změně klimatu a zmírnění jejích následků. Množí se redukční závazky dalších zemí - v posledních dnech je to Rusko a zejména Brazílie a Jižní Korea, které patří ke klíčovým hráčům celého procesu, protože reprezentují rozvojové země. Právě tyto nové "akvizice" jsou pro skupinu zemí, jež společně usilují o komplexní dohodu v Kodani, mimořádně důležité.
S ohledem zejména na limitovaný mandát prezidenta Obamy se může stát, že v Kodani bude přijat soubor rozhodnutí smluvních stran, který se až následně v průběhu příštího roku překlopí do mezinárodní dohody. Stěžejní jsou dvě věci: aby byla dohoda schválena včas před koncem roku 2012, kdy vyprší platnost Kjótského protokolu, a aby reálně naplňovala obecně přijatý cíl, tj. dlouhodobé omezení růstu globálních teplot pod dva stupně Celsia. Evropská unie má v tomto směru jasno a jede do Kodaně připravena.
Již nyní je k účasti v Kodani přihlášeno asi 40 hlav států a vlád, českou delegaci by měl na vrcholových jednáních zastupovat premiér Jan Fischer. Troufám si předpokládat, že těmto státníkům se nebude chtít z Kodaně 18. prosince odjíždět s vědomím, že namísto konkrétních řešení se dohodli, že se budou dále domlouvat; politický kapitál investovaný do celého kodaňského procesu je totiž značný. Jsem proto v očekávání výstupů kodaňské konference stále spíše optimistou.
(článek byl zveřejněn 24.11.2009 v Hospodářských novinách)
