Ne kvůli lpění na své vlastní funkci, ale s ohledem na rozjetý vlak českého předsednictví EU v oblasti životního prostředí jsem si oddechl u jména Ladislava Mika jako nástupce, kterého si Martin Bursík vybral do funkce ministra životního prostředí. Jeden z nejvýše postavených českých zástupců v Evropské komisi však nevoní Jiřímu Paroubkovi, který z SMSek od svých přátel dovozuje jeho malou kompetentnost.
Panu Paroubkovi zejména vadí, že Ladislav Miko nemá dostatečné porozumění pro výstavbu liniových staveb, což je zřejmě v jeho očích diskvalifikace pro funkci ministra životního prostředí. Jsou-li mantrou rozvoje společnosti podle sociální demokracie megaprojekty dálnic nebo kanalizovaných řek, pak jim asi bude člověk, který vytvářel soustavu evropských chráněných území přírody v České republice a nyní má na starosti tuto celoevropskou soustavu, skutečně připadat jako ministr zodpovědný za ochranu životního prostředí nežádoucí. Ministrem životního prostředí ve vládě podle představ Jiřího Paroubka by měl být asi přikyvovač ministrů průmyslu, dopravy, zemědělství či místního rozvoje, spíše než jejich rovnocenný partner obhajující účinně jiný veřejný zájem. Anebo by se raději tato nepohodlná funkce měla zrušit, tak jako byla v překlenovací vládě zrušena funkce ministra pro lidská práva a menšiny? Možná by to v době přípravy kodaňského klimatického summitu, kterou máme jako předsednická země EU stále ještě ve svých rukách, byl poslední hřebíček do rakve pověsti českého předsednictví.
Myslím, že bychom měli být rádi za to, že třetí nejvýše postavený český úředník v Evropské komisi má chuť do vlády s omezeným časovým mandátem a vystavené silnému tlaku politických stran zasednout. Pokud ale má pan Paroubek skutečně problém s návrhem nového ministra životního prostředí, bude nejlepší veřejnosti sdělit, jakého nestranického odborníka schopného převzít rozjeté předsednictví EU i řadu zákonů, jejichž projednávání opozice ve Sněmovně úspěšně blokuje, může na tuto funkci sociální demokracie nabídnout.
