Jak jsem očekával, a potvrdil to i jihočeský volební speciál Otázek Václava Moravce, bude specifickým hitem volební kampaně na jihu Čech kůrovcová kalamita, která letos v důsledku vichřice Kyrill z roku 2007 - a to zdaleka ne jen v národním parku Šumava - nastane. Mezi Správou národního parku a obcemi v parku přitom funguje nejlepší spolupráce za poslední desetiletí, jak mě o tom naposledy začátkem března ujišťovali místní starostové; chápu ovšem, že v předvolebním klání toto pro politiky - zejména ty populistické - není právě příznivá skutečnost.
obnova horských smrcin v NP ŠumavaJakub Kašpar
Kůrovcová kalamita bude letos po Kyrillu kulminovat. Je to přírodní zákonitost a jak ministerstvo životního prostředí, tak Správa NP Šumava na to poctivě upozorňuje a připravuje se - nasmlouváním lesnických prací, zřízením kalamitního štábu a dalšími praktickými kroky, včetně informování veřejnosti o těchto krocích. Aktivistické volání pánů Filipa a Zemana po okamžitém odvolání šéfa národního parku, využívající tak momentální personální unii ministra zemědělství a životního prostředí a odstoupení Strany zelených od podpory vlády, je voláním po destabilizaci řízení parku v době, kdy ochranu před šířením kůrovce bude třeba více než kdy předtím zodpovědně a systematicky řídit. Ředitel Správy národního parku František Krejčí je původní profesí lesník, takže pro hledání symbiózy lesnických hodnot a ochrany přírody má dobré předpoklady.
I kvůli obavě z politizace vztahů ministerstva, Správy NP Šumava a obcí jsem odmítl jako ministr dále přihlížet protahování finalizace dokumentu, který můj předchůdce Ladislav Miko nazval Vize Šumava 2020. Při prodlužování jednání a vznášení nových a nových připomínek šumavských obcí jsem před blýštivou dohodou dal přednost věcnému jednání o konkrétní spolupráci Správy NP Šumava s místními obcemi. Dokladem je přijetí koncepce krajinných integrovaných plánů rozvoje vládou (slibující 10% bonifikaci šumavských projektů z evropských fondů) i schválení návštěvního řádu NP, který začne platit od 1. května 2010 a za jehož úspěšným vyjednáním stojí trpělivá komunikace právě Františka Krejčího.
Jakkoli je lákavé ve volební kampani používat chytlavá hesla typu "chceme Šumavu zelenou, ne hnědou" nebo "zastavme experiment na Šumavě", rád bych lídry politických stran v kraji Jihočeském i Plzeňském (z něhož mimochodem pocházím) vyzval k tomu, aby se před veřejným haněním všeho, co se v Národním parku Šumava v posledních letech odehrává, seznámili se skutečným stavem věcí (a to ne pouze z lavic ve Sněmovní ulico nebo z vojenského vrtulníku): turistická infrastruktura i návštěvnost přibývá, otevírají se nové dotační tituly pro rozvoj šumavských obcí, kůrovcová těžba je řízená lépe než u státních Lesů ČR, komunikace managementu parku s obcemi je na nadstandardní úrovni a Národní park Šumava získal za svůj přístup k ochraně značný mezinárodní věhlas.
Jsem přesvědčen, že pro budoucnost přírody na Šumavě jsou větším problémem než kůrovec politická předvolební zjednodušení a různé populistické výzvy, kterých se bohužel zřejmě ještě dočkáme.
